Znáte to všichni, sprostá slova. Je jich tuna, stále přichází nové varianty a my se jim chtě nechtě prostě nevyhneme.
Jel jsem po obědě vyzvednout Pučmelouna, protože měla přijít bouřka a nenechám přeci ženu s Borůvkou, aby pro něj šly, pak vzali malýho a všichni brutálně zmokli.
Jdu klasicky do třídy, Pučmelouna nikde nevidím a praktikanta se ptá, pro koho jdu. Je to jasný, viděli jsme se poprvé. Řeknu jméno a dostanu info, že poslouchá, jak paní učitelka čte dětem při uspávání a jde hned pro něj.
No a místo Pučmelouna přišla paní učitelka (U) s vážnou tváří.
U: „Pane Bejbl, já Vám musím něco říct“. (Hele jo OK, teď mi řekne, že chce poprvý spát ve školce, řeknu pohoda a přijedu odpoledne)
JÁ: „Jasně, povídejte“
U: „Jáchym říká sprostá slova, ale nebojte, už to řešíme s rodiči, nemůžeme za to, tak se nezlobte.“
JÁ: „Sprostá slova jo? A jaký?“
U (zčervenala): „No já se Vám to normálně stydím říct“
JÁ: „Jako špatný? Ču..?“
U: „Hm, i pí..“
JÁ: „Jakože pí..? No, to není hezký, co? Tak už umí asi obě pohlaví.“
U: „Počkejte, on už doma říkal i ču..? To jsem netušila. To budeme řešit ještě víc, víme od koho to je a už to s rodičema řešíme. Opravdu se nezlobte.“
JÁ: „Ne, ču.. neříkal, já si myslel, že jste mi ho potvrdila. Takže jenom pí..? A vůbec se nezlobím, jsem smířenej s tím, že to jednou muselo přijít, takže buďte v klidu.“
U: „Tak naštestí je to teda jenom pí… Já myslela, že jste doma slyšel i ču… Víte, jak to s dětma je. Oni to řeknou a vůbec tomu nerozuměj. No a já šla jen okolo a on řek nahlas (zašeptala) píčo. Vzala jsem si ho bokem, chvíli jsme si o tom povídali a zjistila jsem, od koho to je. Ale už to opravdu řešíme, nezlobte se.“
JÁ: „Buďte v klidu, nezlobím se. Když to doma uslyšíme, tak to společně probereme a nebudeme se zlobit ani na Pučmelouna. A navíc, taky nám to doma ulítne, když se vztekneme. Prostě to přišlo. A navíc, horší už to bejt nemůže!“
U: „No mě třeba včera spadnul na nohu květináč, tak sem to taky nedala.“
JÁ: „To lítalo zadků, co?“
U: „Spíš kur..v.“
JÁ: „Tak vidíte, je to v pohodě.“
Pak poslala Pučmelouna a jeli jsme domů.
No A večer se bavíme, že by chtěl jet s maminkou do Londýna a s tatínkem do Ameriky. „A Pučmloune, víš, že když na to nebudou penízky, tak pojedeme maximálně…“ „…do píči“ dodal Pučmeloun.
Ale jo, vůbec tomu nerozumí!
