Po všech červencových peripetiích jsem toho měl dost. Dovolená strávená v montérkách s minimálním množstvím odpočinku a do toho neustálé tahanice s developerem. Je čas si taky trochu odpočinout, ale v práci to úplně nepůjde.
Srpen – měsíc třetí
Hned ze začátku měsíce nám osadili část dveří. Měli jsme opravdu radost, že máme aspoň v koupelně trochu soukromí. Vychcanost developera však nezná hranic. Místo toho, aby nám do dveří osadil nové kliky a kování, tak pravděpodobně někde v kontejneru našel starý rezavý sady, který se vůbec nebál použít. Samozřejmě jsme ho s tímto řešením poslali do patřičných míst. Možná to byla chyba. Kliky dorazily nové a ukrajinský dělník, o kterém jsme si doposud mysleli, že je šikovný, je jednu sobotu předělávat. Hodinu se po bytě ozývá hrozný rámus a nadávky. Pak beze slova zmizel. Bylo to divný a šel jsem se na jeho práci podívat. Krytky na kliky nedoléhaly, díra na klíč byla tak o dvacet stupňů otočená a dýha z dveří se odchlipovala. Volám developera, že takhle teda ne a chci nový dveře, když to dělník takhle zmastil. A zase se dostáváme do kolečka „zavoláme si“. Nejdřív teda opravdu zavolal, že se na to přijde podívat. Za hodinu se ozval znovu s informací, že nový dveře objednal a omlouvá se za chybu. Nedalo mi to a zeptal jsem se, proč při zavrtávání několika vrutů vznikne takováhle neplecha. Nestačil jsem se divit. Dělník u sebe zrovna neměl nic jinýho než pneumatický bourací kladivo a křížovej bit. Asi se chtěl opravdu přesvědčit o nevhodnosti použití tohoto nástroje na instalaci klik.
Nicméně přišel i čas na odpočinek. Na konci první půlky srpna jsme si udělali víkendový výlet do Kodaně. Je to vlastně sranda. Let trval asi hodinu. To je jako jet autem z Liberce do Prahy a super výhodou je, že v letadle nechytíte kolonu. Jedna super věc, co můžu doporučit, tak je koupě Copenhagen Card – dá se to zaplatit z pohodlí domova a vyzvednout na letišti. Zároveň zahrnuje cestování městskou dopravou a vstupy asi do 80 míst zdarma. Když jsem to zhruba počítal, tak nám to ušetřilo asi šest až sedm tisíc na osobu. Jo a připravte se taky na jedno z nejdražších čepovanejch piv, co kdy budete pít – 0,4 vychází na nějakejch 250 českejch korun. Musím říct, že jsme toho prošli hodně a žena to zvládla s přehledem a noblesou. Jo a stal se zázrak. Když jsme dorazili z Kodaně, na záchodě byly konečně dveře.
A je tu 12. srpen; žena jde na kontrolu k doktorovi a zkusí z něj vyžebrat fotku z ultrazvuku. Pecka. Minule na to totiž zapomněl doktor a já viděl velký prd. Pondělky jezdím pravidelně do Prahy a bohužel jsem tam nemohl být s ní a mít fotku ještě teplou z tiskárny. V 8:55 mi cinká Messenger. Nedočkavě otvírám zprávu a je to tam; to na co jsem se těšil a netrpělivě čekal. Šedej flek s černou tečkou uprostřed. Přesně to jsem nečekal. Chvíli na to tak jako koukám a zjišťuju, že Pučmeloun vlastně vypadá jako třícentimetrová ryba. Po prvním seznámení si proto začínám myslet, že budu vychovávat kapra.
Tenhle měsíc jsme dokonce stihli ještě jednu věc, a to pětikilometrový běh „Barvám neutečeš“ v Pardubicích. Jeden jsme absolvovali už v květnu a bavilo nás to, takže repete byla jasná volba. Jen nám do toho vlezl Pučmeloun. Žena se hezky prošla a já u toho skoro chcípnul. Běželo se polem a já mám při nadměrný koncentraci plevelů alergii, takže jsem se skoro udusil a vyflusal dvě Startky.
S Makléřkou jsme v kontaktu nebyli už dlouho. Vlastně ani nevíme, jestli žije.
